ÚLOHA Č.1 - odevzdání
Vzpomínka z dětství, plující krajina
Vzpomínka z dětství se mi vrací v podobě ticha a klidu při ležení na louce. Ležel jsem v trávě, cítil její měkkost a nepravidelný rytmus pod tělem, zatímco nade mnou pomalu pluly těžké mraky. V tomto kontrastu se pro mne otevíral prostor klidu, lehkost krajiny a tíha oblaků na obloze.
Vnímal jsem, jak se krajina i nebe neustále mění. Tráva šustila ve větru, světlo se lámalo mezi stébly a obloha plynula v pomalých vrstvách. Všechno bylo v pohybu, ale přesto se čas zastavil. Byla to chvíle, ve které se prolínala blízkost země a vzdálenost nebe.
Modely se snažím tento pocit zachytit jako dialog dvou světů: země a nebe. Jeden model nese lehkost, nepravidelný rytmus a pohyb trávy, druhý v sobě drží tíhu a monumentálnost oblaků. Společně tvoří obraz mé plující krajiny – místa, kde se čas na chvíli zastavil.
První model, zvlněná krajina
Model krajiny je tvořen z bužírky, materiálu, který svou pružností a liniovým charakterem připomíná stébla trávy. Nepravidelná struktura vytváří jemný rytmus, přestože působí výrazně a graficky. Černá hmota se v prostoru ztrácí i objevuje, podobně jako krajina mizící ve stínu mraků.
Druhý model, plující mraky
Model mraků pracuje s kontrastem k prvnímu modelu – používá bílou sádru, těžký a hutný materiál. Hmota je tvarovaná do zaoblených vrstev, které působí klidně, ale zároveň monumentálně. Sádrové mraky evokují pomalé plynutí a tíhu oblohy, která se rozprostírá nad krajinou.
Komentáře
Okomentovat